Jelikož jsme se s klukama docela nudili, tak jsme se nějak tak dohodli, že bychom se mohli podívat na ligu u kluků za kopcem tudíž “zákopčáckou ligu” – na Malou skálu a do Dnebohu. Byl to víkend 10.-11. srpen, posbíral se matroš, naložila se mašina a jelo se. Cesta s SDH Bukovice neboli (skupinkou dementů hrajících si na hasiče Bukovice) nebo také BEJKOWICE byla poměrně dost záživná. První takový neduh byl hned ráno, kdy jsme si opravdu potvrdili, že trenéři neumí vstávat (odjezd byl tedy zpožděn asi o 20 minut), to samozřejmě není nic co by nás rozhodilo.
Další nepříjemnost byl TRUTNOV a strach o cokoli kovové, Trutnov jsme nějak ubránili a jeli jsme klidu dál směr Vrchlabí, Jilemnice, Roprachtice a tu nastává další sranda. Štefn kontrolující auto a káru, za károu si pořádně nezabezpečil čiltouku takže ta mrcha se rozhodla emigrovat mimo naše auto někam do příkopa. Kuba brzdí a Štefn se vydal asi na stometrový sprint pro čiltouku, chytil ji. Po tomto incidentu už nenastalo nic zvláštního až na ztrátu tří minut náskoku po hlášce “tadys měl odbočit Kubi”, následoval Železný Brod a další, teď už větší strach o kovové prvky. V pořádku a s kompletním vybavením byl zdolán a konečně se dostáváme na MALOU SKÁLU.
Prezence, nástup a tohle všechno není zajímavý, ale pak to nastalo, šlo se na věc. Kluci z BEJKOWIC si chystají věci a Štefn ztrácí nervy protože slova jako kde mám kur** rozdělovač a kde já koš by na závodech asi neměli být. Jsme jen bordeláři, vše se našlo a Štefn se lehce, ale opravdu jen lehce uklidnil. Posbírali jsme si těch svých pár švestek a šlo se na přípravku, potom už na vostrou základnu. Všechno se vyladilo do posledního puntíku mašinfíra Štefn to nakop a šlo se na start.
Na místa připravte se, pozór, a potom pác… “výstřel”, kluci to na základně vyčistili (až na Leptáka) a metalo se dopředu, když jsme po průměrně 58,5 metrech zjistili, že není voda, tak jsme to naštvaně sbalili a dali zpátky do vleku. Sedli si pod stan a špekulovali, co budeme dělat následující hodiny, došlo na rychlou koupačku v Jizeře a 30 minut házení kamenů do vody se snahou hodit nějakou tu žabku. Šlo se zpátky, sbalili se věci a jelo se na obídek.
Po obídku následoval KAUFLAND a jelikož na výletě byli kluci z SDH, ale spíš s ADHD Bukovice, tak to tak v kauflandu taky tak vypadalo, Leptáq v košíku s melounem na břiše jel do pekárny, Džony měl zvon na zádech a Štefn se nám radši vyhýbal bo nechtěl ostudu (nebyli jsme v dresech, tak jsme si to mohli dovolit) po obřím nákupu večeře a snídaně (jedny bebe gut morning, mléko, baguette mit happy cow a enerdžink) se jelo na místo spánku ke Branžeži. Po náročném dni následoval napík a pak se rozhodlo o koupačce v místním rybníku.
Z koupačky se to přehodnotilo na šlapadla a tady začíná sranda, protože když na jedno šlapadlo dáte Džonyho, Leptáqa, Víťu a Štefna, tak se to šlapadlo tak na 90 % potopí, i když by to úplně nemělo jít, kluci dokážou nemožné (naštěstí dnes však dopadlo zbylých 10 %). Po úspěšném vrácení šlapadel se šlo na pití a lehkou véču ve formě hranolek, nanuka a kofoly. Následoval chvilkový pokec a šlo se zpátky k autům. Tam následovalo další povídání tentokrát už se Štefnovým napomínáním ve formě “ už zavřte hubu a dem spát” a tedy šlo se spát…
Ráno nás čekala snídaně šampionů tedy bebe gut morning, mlíko, baguette mit happy cow a enerdžink. Odjezd na závody byl v pořádku, dojelo se do Dnebohu, čekalo se na náš start, přípravka, vostrá základna a už to jelo, je rozběhnuto, ne tak perfektně jak na Malé skále, ale aspoň je voda. Terče se zastavili na nějakých 18/19 vteřinách, takže zklamání, ale žádný extra žal, protože nám v podstatě o nic nešlo. Po útoku jsme pobalili věci a jelo se k domovu. No každopádně tady náš dvoudenní příběh končí.
Honza Ther
Výsledky
Skončili jsme na 16. místě z 26 družstev s časem 19,76 s (18,09 s). Oba závody jsme běželi v sestavě: Adam Leppelt, Martin Hilscher, Štěpán Rydlo, Honza Poche, Honza Ther, Martin Rydlo, Vítek Čáp.
